Broumovsko a Góry Stołowe
Broumovsko a Góry Stołowe
Začátek: Adršpach
Konec: Hronov
Ušli jsme 102 km.
Středa 18.6. (4 km)
Jen tak tak stíhám vlak do Hradce. Kluci už na mě netrpělivě čekaj na nástupišti, a já se konečně řítim. Sedáme do vlaku natěšený jak malý kluci. V Hradci hned přelejzáme na vlak do Trutnova. Sotva si sedneme, jakýsi chlapík nás upozorňuje na to, že tahle část vlaku je odpojená a tak si rychle přesedáme do jinýho vagónu. Konečně jedeme. Leoš líčí zážitky z druhý části čundru v polských Bieszczadech. V kupé nás je 5, ale 2 cestující vystupujou už v Jaroměři, tak nám zůstává celý kupé. Před Rtyní nás prosí učitelka, abysme pomohli dětem z její třídy otevřít dveře. Kluci maj dost síly a tak si dokážou otevít sami. Vystupujeme na zastávce Trutnov střed. Petr se marně snaží otevřít zamknuté nádražní WC. Přijíždí náš motorák na Adršpach a tak sedáme. Cesta trvá skoro hodinu krásnou krajinou. Konečně jsme v Adršpachu. Naše cesta míří k zatopené pískovně s krásně průzračnou vodou. Nějakej frajírek skáče ze skály prvotřídního placáka. Jau, až sem dolehl ten plesk. Jdeme dál po modré kolem pískovny. Nedá nám to a tak si jdem zaplavat, i když je to tu zakázáno. Leoš nechce, tak jdu jenom já a Petr. Brr, voda je studená, ale pak už to ani nepřijde. Plavem na ostrov a zpátky. Je tu nádherně. Čirá voda, všude kolem skály, ticho... Vyrážíme dál po modré dokončit okruh kolem pískovny. Potom už jdeme do skalního města obdivovat úžasný útvary. V tuhle hodinu už jsme tady sami, což je skvělé. Za zmínku jistě stojí i krasopisné nápisy na skalách kolem roku 1880. Obdivujeme taky citát vyrytý do kamene a potom i citáty na dveřích železné brány. Karimatky rozbalujem u laviček na rovný plošince.
Čtvrtek 19.6. (28 km)
Ranní klid narušuje zvuk auta. Přichází chlápek vybírat odpadky, tak s nim prohodíme pár slov. Nasnídáme se a vzhůru dál do Vlčí rokle. Po zemi se tady válí dost papírků. Ve Vlčí rokli před rozcestím žluté a modré zahýbáme do boční rokle k malýmu vodopádu. Vracíme se zpátky k rozcestí a stoupáme po modré vzhůru nad skály. Naskytnou se nám tady nádherné pohledy na Teplické skalní město. Vydáváme se dál lesem. Potkáváme holku s klukem, který se nás ptaj na cestu, kudy by se nejdřív dostali ven. Tak jdou kousek s náma ze skal a pak pokračujou do Janovic. Holka už toho evidentně měla dost. Jak málo stačí, aby se romantická procházka změnila ve zlej sen. My jdeme do Teplického skalního města. Na rozcestí potkáváme chlápka, kterej na nás vyhrkne: "Revize vstupenek". Každej platí 30 Kč, a dostáváme vstupenku. Navíc nám dává i kopii starýho pohledu a řiká, jakym směrem je lepší jít. Začínáme potkávat turisty, už tu není takovej klid jako jsme měli včera v Adršpachu. Vlézáme do skalní průrvy, ale vracíme se celkem brzo, protože jsou tam cejtit exkrementy. Slovenští důchodci mě prosí, jestli bych je nevyfotil. Jdeme dále, některé útvary tu jsou opravdu zajímavé, např. "Lidská lebka". Procházíme zdejší "Sibiř" a za ní si sedáme na lavičku a svačíme. Chuť nám ale zase po chvíli zkazí smrad, protože sem choděj i psy. Radši se tady moc nezdržujeme a valíme dál. Obešli jsme celý okruh a teď se vracíme na rozcestí a potom vylézáme na hrad Střmen, na kterej vede 300 schodů. Jsme ale odměněni krásným výhledem na široké okolí. Slézáme zpět a vycházíme se skal ven. Občerstvujeme se pivem a Leoš malinovou šťávou. Po žluté vyrážíme podél Metuje, pak přecházíme silnici zdoláváme Lysý vrch (611 m). Po krátkém odpočinku a výhledu do krajiny slézáme dolů do Teplic nad Metují. V cukrárně si dáváme točenou zmrzlinu. Já si dám jenom malou, ale stejně jí dojídám až jako poslední. Nechápu, jak to můžou tak hltat. Leoš cestou vybírá z bankomatu - až tak byl švorc. Po zelené značce stoupáme nad město ke kostelu. U něj trochu neodhadneme směr a musíme se kousek vrátit, pak ale nalézáme značku a stoupáme ke sjezdovce. Zanedlouho už jsme na skále Lokomotiva, kde chvilku posedíme. Zelená nás dál vede Teplickými skalami přes Kraví horu a Údolí tří mušketýrů. Cestou na vrch Čáp (786 m) zabloudíme i na Černý kvádr, kde večeříme. Klesáme do chatové osady Skály. Kolem Černého jezírka vystoupáme ke zřícenině skalního hradu Skály, odkud je opět krásná vyhlídka. Pod hradem se pozorně začteme do textu na informační tabuli, mimo jiné znázorňující původní podobu hradu. Prolézáme hrad a musíme konstatovat, že z něho opravdu moc nezbylo. Po červené značce klesáme mezi poli do vísky Javor. Cestou se začíná na krajinu pod Ostašem padat tma. A už jsme v Javoru, vesnice plné roubených chalup. Nejdřív nás ale vítá přehlídka zrezivělého šrotu u JZD. Už je tma a tak pomalu hledáme místo, kde přespíme. Vidíme obrys menší budovy, o níž se zprvu domníváme, že je to nádražíčko. Ukáže se ale, že je to hřbitov. Přišlo nám neuctivé rušit věčný klid a tak jsme šli dále po červené do plynule navazující vesnice Dědov, kde nalézáme veřejný kohoutek s pitnou vodou, tak nabíráme. U kapličky taky zavrhujem nocleh a tak vylézáme k nádražíčku a rozvalujeme karimatky na nástupišti. To jsme ale nevěděli, že tu bude projíždět tolik vlaků. Ale vyspali jsme se celkem dobře, nikdo nás nevyhodil, asi jsou tu na vandráky zvyklí. Ráno nám údajně i nějaký děvče mávalo.
Pátek 20.6. (19 km)
Ráno jsme posnídali a využili opět dědovské vody, která nádherně osvěžila. Po červené z údolí Klučanka jsme vystoupali na rozcestí se zelenou. Zelená nás zavedla ke Sluji Českých bratří, kde se podle pověstí scházeli evangelíci za . Moc zajímavé místo. Sluj je celkem dost dlouhá, údajně 30 metrů. Nacházíme i letopočet 1627. Vracíme se nahoru a pokračujeme ke Kočičímu hradu. Název je příznačný, protože některými skulinami se člověk prostě neprotáhne, snad jenom ta kočka.
NEDOKONČENO